Ten Valentýn se nám nedaří
Až dosud jsem musel lidem vysvětlovat, že svatý Valentýn není americká náplava.
Je to poetický křesťanský svátek. Přeci se nevzdáme Vánoc jen proto, že si je na 99 let pronajal Coca cola.
Letos to bylo horší. Svatý Valentýn připadl na Popeleční středu, den přísného půstu. To je den kdy začínáme truchlit s Ježíšem, který jde na smrt, abychom o to veseleji oslavili, to že i smrt se dá za jistých okolností přežít.
Z tohoto souběhu mi nezbylo než si dělat legraci. (Jestli jsem se přísně postil, je součástí zpovědního tajemství). Přísní katolíci měli mou legraci za nemístnou. Ještě, že mě duchovně podpořil člověk mnohem vtipnější, otec Milan Badal.
Zaznamenal jsem však ještě divnější jevy. Letos Valentýnky posílala děcka maminkám, jako by byl Den matek. Dokonce si k Valentýnu přály i kamarádky (bohužel pro pány opravdu jen kamarádky).
Příště si budou přát i psi.
