Mše za Denise
Měl jsem kamaráda jménem Vladimír Denis Verecký. Psal jsem s ním do Fronty Objevy.
Byl hodně nemocný. Někdy po půlnoci jedenadvacátého dubna před sedmi lety byl v parku Jezerka. Ráno ho tam našli už mrtvého.
Říkám jen: Bože.
Jednou za čas nás pět kluků, co spolu mluvíme, podnikneme pouť po pražských-plzeňských pivnicích, kterou Denis vymyslel po vzoru svého velkého kamaráda Hrabala.
Na Jezerce jsme Denisovi obětovali pivo a svíčky. Jsem si docela jistej, že tenhle pohanskej rituál mi můj pán Bůh odpustí.
A jinak bylo pivo dobrý a debata taky.
U Bansethů v Nuslích mají báječnou kačku za dobrou cenu. Tak to je jako reklama zadarmo.
Tagy: Z mého kulturního života , kultura , pivo , kamarád , vzpomínka , mše, Vladimír Denis Verecký , osud , Objevy
