Ukázka první: Příběh zrady na Zemanovi

V těch dobách býval prezident ještě volen poslanci a senátory. Volba měla tři kola a nikdy dřív nevypadala hezky.

Objevovaly se igelitky s hotovými penězi, objevovali se tajemní vysocí muži v černém na záchodcích Vladislavského sálu.

Klaus dostal od Topolánka náplast na pošramocené ego: bude prezidentským kandidátem ODS. Jeho šance na výhru byla z matematického hlediska nulová. Musel by získat podporu komunistů a to se zdálo zcela nemožné.

Zeman si užíval tlačenky a becherovky, tehdy ještě říkával, že pije becherovku ve svých dvou pokojích v zrenovované tvrzi ve Veselí na Vysočině, chodil na procházky, možná i nějaký ten strom přátelsky obejmul.

Sociální demokracie nevěděla, koho na prezidenta nominovat a tak uspořádala referendum. Nejprve mezi členy, potom mezi příznivci. Obě vyhrál Zeman, ten se však upejpal jako slečinka a hlásil do světa, jak je mu na Vysočině dobře. Nové Špidlo-Grossovsko-Sobotkovsko-Zaorálkovské vedení se také nijak nemělo k tomu, aby ho přesvědčovalo, byť ústy za ním stálo.

Nakonec Zeman svolil, že se voleb zúčastní, ale až v druhém kole. Do prvního se mu nechtělo, tam by určitě nevyhrál, protože komunisté budou volit svého kandidáta, který ale do druhého kola nedojde.

Krom této logické kalkulace kalkuloval Zeman i psychologicky. Nechtěl v žádném případě působit jako ten, co o něco prosí či dokonce škemrá a chtěl si vytvořit aureolu zachránce sociální demokracie. Měl to být pistolník, který přitáhne ze zapadlé obcizny, postřílí celou bandu lumpů a stane se v městečku milovaným šerifem.

Tím ale vystrašil i své kluky. Ti se lekli: Jak to? My mysleli, že už je pryč a pískoviště jsme si rozdělili. A on teď přitáhne a svýma sloníma nohama rozšlape naše bábovičky, možná i kyblíky nám uzme.

A od té doby se radili, jak by Zemana zahubili.

Podle předpokladů nebyl v prvním kole zvolen nikdo.

Chystalo se druhé.

Zeman přijel z Vysočiny, na všechny se usmíval a pokyvoval hlavou. Nemohl nevyhrát, leda by Klaus koupil hlasy komunistů a lze předpokládat, že se Zeman proti takovému perverznímu obchodu pojistil.

Podle tehdejších pravidel byla druhá volba tříkolová, odděleně se hlasovalo v senátu a ve sněmovně.

Proti Zemanovi stál Václav Klaus a vědkyně Jaroslava Moserová za chcíplou čtyřkoalici.

Všechno bylo jasné a odhadnutelné, to jste ani nemusel být prognostik.

A pak se zřítilo nebe.

Miloš Zeman propadl už v prvním kole. Vidíval jsem ho často zamyšleného, rozzlobeného i blahosklonného. Vždy z něj vyzařovala sebeúcta a snaha být nade vším a nade všemi.

Teď seděl na červeném sofa zhroucený, opuštěný stárnoucí muž, zralý na okamžitou návštěvu psychiatra, a to v lepším případě. Zdálo se, že nemůže pochopit, jak to mohlo nevyjít. Jeho svět založený na racionálním kalkulu a znalosti lidských zájmů přestal fungovat. Jako by najednou došla gravitace na zemi a běžné denní věci se vydaly cestou vzhůru.

Pak se sebral a shrben belhal se zadním vchodem pryč.

Ve svých pamětech odcházel prý s lehkým srdcem zpátky do své jezevčí nory.

Nikdy veřejně nepřizná, že byl na dně. Ale byl. Neměl jsem ho tehdy rád, ale bylo mi ho líto až k pláči.

Nesnáším nespravedlnost a tahle byla ukrutná.

Zeman zalezl na Vysočinu.

Socialisté postavili proti Klausovi ve třetí volbě skvělého muže: Filosofa Jana Sokola. Tento profesor a disident neměl ovšem se sociální demokracií nic společného a pro komunisty byl zcela nepřijatelným.

Zemanovo ponížení bylo dokonáno. Prezidentem se stal jeho největší soupeř Václav Klaus. Toho dne také začal příběh Zemanovy pomsty. Je to pomsta harmonikáře z Tenkrát na Západě. Čas nehraje roli. Vystopuje vrahy a nad jejich mrtvolou zahraje píseň.

I při volbě Klause se prý na záchodcích pohybovali temní muži s igelitkami plnými peněz.

Poslanci a senátoři z toho sice měli slušný obchod, ale sami už tu ostudu neunesli.

Poslední hnusnou historii už známe. Vypráví o tom, jak Zemana zradily nuly, ze kterých udělal jedničky, protože se ho

bály. A klidně předaly Hrad do rukou největšího myšlenkového odpůrce. Česká politika není hezká, ba je odporná, volby prezidenta parlamentem patří k jejím nejodpornějším stránkám.

 

 

 

Oskar

Tečka

Komárek k Vašim službám

Z mého kulturního života

Vydavatel: Martin Komárek
Šéfredaktor: Martin Komárek
Vedoucí zpravodajství: Martin Komárek
Redaktor: Martin Komárek
Redakční poslíček: Martin Komárek

Kontakt: martin@komarkovynoviny.cz

KOMÁRKOVY SMÍCHOVSKÉ NOVINY